Historie obce Rakvice

Web Jakuba Cabala o historii obce Rakvice a okolí

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


listiny

Listiny

Zde si můžete pročíst přepisy a překlady několika starých listin o Rakvicích. Některé jsou převzaty z časopisu Selský archiv, který vycházel v letech 1902 až 1922. Listiny pro časopis Selský archiv připravil František Nosek. U všech listin je uveden zdroj, ze kterého jsem čerpal.

Listiny z 14. století

Papež Urban V. udělil odpustky kapli sv. Ondřeje (1368)

Papež Urban V. udělil 16. listopadu roku 1368 plnomocné odpustky kapli sv. Ondřeje v Rakvicích, kterou nechal postavit český král Jan Lucemburský.

Romea аpud s. Petrum, 1368 Novembris 16. Universis Christi fidelibus presentes litteras inspecturis salutem etc. Splendor paterne glorie, qui sua mundum illuminat ineffabili claritate, pia vota fidelium de clementissima ipsius maiestate sperancium tune precipue benigno favore prosequitur, cum devota ipsorum humilitas sanctorum precibus et meritis adiuvatur. Cupientes igitur, ut capella, quam clare memorie Johannes, rex Boemie, in villa Rekwicz Olomucensis diocesis in honorem et sub vocabulo s. Andree apostoli fundasse et construxisse dicitur pariter et dotasse et in qua divina officia honorifice celebrantur, congruis honoribus frequentetur et ut Christi fideles eo libemcius causa devocionis confluant ad eandem, quo ibidem uberius dono celestis gracie conspexerint se refectos, de omnipotentis dei misericordia et beatorum Petri et Pauli apostolorum eius auctoritate confisi, omnibus vere penitemtibus et confessis, qui in Nativitatis, Circumcisionis, Epiphanie, Resurreccionis, Ascensionis, Corporis domini nostri Jhesu Christi, Penthecostes, necnon in Nativitatis, Annunciacionis, Purificacionis et Assumpcionis beate Marie Virginis et Nativitatis beati Johannis Baptiste, apostolorum Petri et Pauli et sancti Andree predictorum et ipsius capelle dedicacionis festivitatibus ac celebritate Omnium sanctorum et per ipsarum Nativitatis, Epyphanie, Resurreccionis Ascensionis et Corporis domini nostri Jhesu Christi, necnon Nativitatis et Assumpcionis beate Marie ac nativitatis beati Johannis et apostolorum Petri et Pauli predictorum festivitatum octabas et per sex dies dictam festivitatem Penthecostes immediate sequentes prefatam capellam devote visitaverint annuatim, singulis videlicet festivitatum, celebritatis et octabarum ipsarum ac predictorum sex dierum diebus, quibus predictam capellam visitaverint, ut prefertur, centum dies de iniunctis eis penitenciis misericorditer relaxamus, presentibus post decennium minime valituris.

Překlad:

V Římě u svatého Petra 16. listopadu 1368. Všem v Kristu věrným, kteří uvidí tento list, pozdrav atd. Lesk otcovské slávy, který osvětluje svět nesmírnou jasností, zbožné sliby věrných, kteří doufají v nejjasnější majestát samého Boha, je především laskavou zbožností následován, když zbožná pokora přímluvou a zásluhami svatých je povzbuzována. Chtějíc tedy, aby kaple, kterou ve slavné paměti Jan, král český, ve vesnici Rakvice v Olomoucké diecézi ke cti a pod titulem sv. Ondřeje apoštola nechal založit a vystavit, jakož i vybavit, a ve kterém mše se uctivě slouží, jednomyslný chválami se opakují, aby v Kristu věrní lépe se za příčinou zbožnosti scházeli ke kapli, ať se vidí, že jsou hojněji darem nebeské milosti občerstvení, podle milosrdenství Všemohoucího Boha a autority blahoslavených apoštolů Petra a Pavla, všem upřímně kajícím a vyznávajícím se, kteří na svátky Narození, Obřezání, Zjevení, Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení Páně, Těla Pána našeho Ježíše Krista, Letnice a také na Narození, Zvěstování, Očišťování a Nanebevzetí Blahoslavené Marie Panny a Narození blahoslaveného Jana Křtitele, zmíněných apoštolů Petra a Pavla a svátek svatého Ondřeje, patrona kaple, jakož i na slavnost Všech svatých a během oktávy uvedených slavností Narození, Zjevení, Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení a Těla Pána našeho Ježíše Krista, a také Narození a Nanebevzetí Blahoslavené Marie a narození blahoslaveného Jana Křtitele a apoštolů Petra a Pavla a během 6 dní bezprostředně následujících po slavnosti Velikonoc, všem, kteří by zbožně každoročně navštívili kapli ve dnech jednotlivých svátků, slavností a jejich oktáv i uvedených 6 dnů, jak je uvedeno, 100 dní z uložených pokání jim milosrdně odpouštíme tímto listem platným nejméně jedno desetiletí.

Zdroj: Monumenta Vaticana, III. 1039, s.658-659

Listiny z 15. století

Viléma z Pernštejna potvrzuje Rakvicím odúmrť (1487)

My Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně, nejvyšší maršálek království Českého, známo činíme tímto listem obecně a přede všemi, kdož ho uzří, slyší nebo čisti bude, že před nás předstoupili poctiví rychtář a konšelé i celá obec Rakvice, naši věrní milí, a nás poníženě a pilně prosili, abychom je milostivě obdařili odoumrtí neb odumřelým zbožím, které dosud na nás a na naše předchůdce dobré paměti právem a obyčejem spadalo, tak aby zemřel-li který z našich lidi v Rakvicích bez tělesných dědiců, jeho statky napotom ne na nás, a naše potomky, nýbrž na jeho přátele aneb komu by poručeno bylo spadly. Přihlídajíce k pilné prosbě a slušné žádosti jich, a uznávajíce, že se vždy k našim předkům věrně a oddaně zachovali a budoucně nám, erbům a potomkům našim tak činiti povinni budou, zvláště pro polepšení našeho statku, a aby se lépe pod námi usaditi a živiti mohli, vzdáváme se práva a obyčeje k odumřelému zboží a obdarujeme lidi jmenované naší dědiny Rakvic, jich erby a potomky, a přejeme jim tímto listem, aby mohli zboží své dáti a poručiti svým přátelům v dědině, aneb komu by se jim zdálo, bez překážky naší, erbův a potomkův našich i našich úředníků, avšak tak, že chtěl-li by kdo statky své, moc nebo málo, poručiti přes pole aneb komu takový nápad sluší, ten musí v dědině při statku usaditi se podle práva zemského. Slibujíce proto za sebe, erby a potomky naše nečiniti jim v tom žádných zmatků a překážek nižádným spůsobem, přivěsili jsme pro lepší utvrzení toho listu naši pečeť. Jenž dán na Krumlově v pondělí postní po neděli reminiscere po narození Krista Pána v tisíc čtyři sta osmdesátém sedmém roku.

Zdroj: František Nosek, Listinář Selského archivu, ročník 1905, č.1-2, s.CCVIII-CCIX

Jindřich z Lipé potvrzuje Rakvicím předešlý list na odúmrť (1497)

My Jindřich z Lipého, nejvyšší maršálek království Českého i s erby svými i budoucími potomky známo činíme tímto listem všem vůbec, kdež jej čísti nebo čtouce slyšeti budou, že jsou přišli před nás opatrný rychtář, konšelé i všecka obec z Rakvic, lidé naši věrní milí, a ukázali jsou nám list na odmrť, kterýž mají od urozeného pána, pana Viléma z Pernštejna na Helfenstejně, nejvyššího hofmistra království českého, nás s pilnou a pokornou prosbou prosíce, abychom my jim i potomkům jejich listu tohoto svrchudotčeného listem naším potvrditi a upevniti ráčili. My vzezřevše na jejich slušnou prosbu a na věrnost, že se k nám věrně zachovávají jako ku pánu svému, z naší zvlášní milosti a příznivosti toho svrchupsaného listu těm lidem našim z Rakvic, nynějším i budoucím jejich potomkům potvrdili jsme a mocí tohoto listu potvrzujeme ve všech kuších, závazcích v tom listu zapsaných, jakž se v něm zapisuje, tak jako by slovo od slova v tomto našem listu byl vepsán; slibujíce jim, že my, ani naši erbové ani potomci naši nemáme jim v to žádnou mocí ani kterým obyčejem sáhati na časy věčné, než při tom při všem je zachovati, jakž ten list svrchupsaný zní a v sobě zavazuje (?) beze všeho porušení; než toto chceme míti a zvláštně vymiňujeme : kdožbykolivěk statek svůj chtěl komu poručiti buď za zdravého života neb na smrtedlné posteli, ten aby při dobrém rozumě a dobré paměti byl a před konšely takové poručenství činil. Tomu na svědomí a na potvrzení naši vlastní pečeť přivěsiti jsme rozkázali k tomuto listu, jenž jest dán na Krumlově v pondělí před sv. Marií Magdalenou léta od narození syna Božího tisícího čtyřstého devadesátého sedmého počítaje.

Zdroj: František Nosek, Listinář Selského archivu, ročník 1905, č.2, s.CCIX-CCX

Listiny z 16. století

Čeněk z Lipé potvrzuje Rakvicím předešlé listy a vymezuje odúmrť (1560)

My Čeněk z Lipého a na Hodoníně, i s erby svými a budoucími potomky známo činíme tímto listem přede všemi, kdož jej uzří aneb čtouce slyšeti bude, že jsou předstoupili před nás opatrní rychtář, konšelé i všecka obec z Rakvic, lidé naši věrní milí a ukázali jsou nám list na odmrť, kterýž mají od urozeného pána, pana Viléma z Pernštejna a na Helfenstejně, nejvyššího hofmistra království českého, a potvrzení na tenž list od urozeného pána, pana Jindřicha z Lipého, nejvyššího maršálka království českého, pána děda našeho milého dobré paměti, a třetí list od urozeného pána, pana Jana z Lipého, nejvyššího maršálka království českého, pána otce našeho dobré paměti, a čtvrtý list od téhož pána Jana z Lipého, pána otce našeho milého, na ten rybník, kterýž jest pod rybníkem naším Trkmanským, a pátý list od urozeného pána, pana Pertolta z Lipého na Krumlově, nejvyššího maršálka království českého a JM. krále Maxmiliána komorníka, kterýmžto listem také jest jim těch všech listův předkův našich potvrditi ráčil, jakž pak ti listové svrchupsaní to všecko šíře a světleji v sobě zavírají a ukazují; prosíce nás snažnou prosbou pokorně, abychom my jim těchto listův svrchupsaných listem naším potvrditi a upevniti ráčili. Kdež my znamenavše jich slušnou a pokornou prosbu, dobrotivě jsouce k nim jako k lidem našim náchylní a před očima majíce jich poslušenství a věrné zachování, aby v časech budoucích v časné živnosti a v statku skrze takové obdarování tím lépe a více rozmnoženi byli a nám, erbům a budoucím potomkům našim v potřebách lépe a dostatečněji posluhovati a hoditi se mohli a poplatku našich odbývati, hory desáteční lépe aby dělali a role své aby orali, z naší zvláštní milosti a příznivostí jim lidem naším, jejich dědicům nynějším i budoucím jejich potomkům potvrdili jsme a mocí listu tohoto potvrzujeme ve všech kuších a závazcích v těch listech zapsaných, jakžkoliv se v nich zapisuje, tak jako by slovo od slova v tomto listu našem vepsány byly; slibujíce jim, že my ani naši erbové a potomci naši nemáme jim v tom žádnou mocí ani kterým obyčejem sáhati na časy věčné, než při tom při všem je zachovati, jakž ti listové svrchupsaní znějí a v sobě zavazují i zavírají, beze všeho porušení. Také zvláštní milostí a přívětivostí jsouce k prosbám týchž nahoře psaných poddaných naších nakloněni a znamenavše jich k nám věrnost, chtíc jim zvláštní milost okázati, aby se tím lépe pod námi osazovati a živiti mohli, a jiní se pod nás táhnouti, toto jim zvláště přidáváme a k tomu přivolujeme: jestli že by který z obyvatelův Rakvických kterému přespolnímu příteli svému nebo komu jinému za zdravého života neb na smrťedlné posteli na jinou dědinu statek svůj poručil a Pán Bůh toho nemocného, kterýž statek poručil, neuchoval, by, tehdy ten přespolní, komuž by ten statek poručen byl, tím statkem z též dědiny Rakvic nemá hnouti, ale k tomu statku do Rakvic přistěhovati se, buď k orání aneb jiného obchodu vedení, a tu při tom bydleti má a jeho užívati bez všelijaké překážky našijí erbův a budoucích potomků našich však k nám jako ku pánu dědičnému zachovaje se a učině to, což v té dědině za řád a za právo jest. Jestli že by pak Pán Bůh na koho dopustiti ráčil, že by náhle z toho světa sešel a statku svého nezřídil a poručensťví neučinil, tak jakž se svrchu píše, tehdy ten všecken statek připadnouti má na nejbližšího přítele podle uznání práva vsi Rakvic; pakli by prospěšnost těch nahoře psaných poddaných našich, ta blížnosť a nápad v té dědině stranám žalobně a odporně rozeznána a vykonána býti nemohla, to sobě pozůstavujem, aby nikam jinam o takovou věc obě strany neměly žádné moci hleděti, nežli k nám, erbům a budoucím potomkům našim, pánům a držitelům panství a nebo k náměstkům našim, a což námi neb jimi o tu při jim nalezeno i vyřčeno bude, aby na tom mocně přestali, a ten každý, komuž ten statek přisouzen bude, též toho tím spůsobem a obyčejem užívati má, jakž se svrchu píše; pakliby toho statku ten, komuž poručeno jest aneb bude, neb kdo jej vysoudí a obdrží, v té dědině Rakvicích se nezdálo podle toho našeho nadání a potom že by sobě vyjednal na nás aneb potomcích našich, aby ten statek v Rakvicích prodati mohl a nám aby osadil osobou hodnou, toto sobě znamenitě již jmenovaní Rakvičtí na nás vyprosili na věčné časy, aby z toho statku ten a takový více vzíti nemohl, ani na nás sobě potomcích našich vyjednati žádným vymýšleným obyčejem, toliko polovici toho statku, a druhá polovice na obec Rakvickou aby spadla k dobrému obecnímu. Slibujeme jim mocí tohoto listu, erbům i jich potomkům, sami za sebe a za erby a potomky naše, že jim v tom nemáme překážeti žádnou mocí ani kterým obyčejem sáhati, než při té vší svobodě je zachovati, tak jakž svrchu psáno stojí, na věčné časy. Tomu na svědomí a jisté zdrženi toho všeho, což se tímto listem zavazuje, pečetí svou vlastní jsme jej utvrditi kázali, jenž jest dán a psán na Hodoníně ve středu po památce slavného z mrtvých vstání Krista Pána léta 1560. Počítajíc.

Zdroj: František Nosek, Listinář Selského archivu, ročník 1905, č.2, s.CCX-CCXI

Listiny z 17. století

Vojenské zprávy od Nových Mlýnů (1619)

Zprávy od Nových Mlýnův: Dne 1. září 1619 asi 1000 jezdců nepřátelských plenilo okolí Rakvic, byli však 600 jezdci moravskými zahnáni, a přes sto jich pobito. Následujícího dne opakovali útok s 9 děly. Dne 3. září Moravané vzali nepřátelům 94 kusů dobytka. Dne 12. bojováno v menších potyčkách asi 4 hodiny, a 13. vypáleny Rakvice. Odtud nepřátelé podnikli dne 14. útok se 7 děly na okolní bratrské dvory. 15. září drancovalo u Šakvic asi 200 Uhrův, a vesnice Příkluky zapálena. Byli vehnáni do řeky Dyje. Dne 17. září osazeny nepřítelem vinohrady a okolní pahorky, 19. zapálen Podivín a dvě okolní vsi, 20. udeřeno na Břeclav, kde bylo asi 100 mužů posádky moravské, 21. září vyhořel byt Tiefenbachův, zapálený z neopatrnosti od domácích.

Zdroj: KAMENÍČEK, František. Zemské sněmy a sjezdy moravské: Druhý díl. 1902, s.510-511.

Frydrich z Oppersdorfu potvrzuje Rakvicím vinný šenk (1651)

My Frydrich sv. římské říše hrabě z Oppersdorfu, svobodný pán z Dubu a Frydštejna a na hrabství Hodoníně JCMti. rada, nejvyšší lieutenant a soudce zemský v markrabství moravském; též Anna Helena Kateřina hraběnka z Oppersdorfu, rozená Jakardovská ze Sudic a na Hodoníně, praví spolumanželé, známo-činíme listem tímto naším vůbec přede všemi a zvláště tu, kdežby toho kdykoliv potřeba nastati mohla: kterak v tom od purgmistra, rychtáře a starších dědiny k hrabství tomuto příslušející Rakvic, i na místě též celé Rakvické obce, ve vší poddané unížeností jejich žádáni jsme, abychme pro tím snadnější též obce vzdělání a zvelebení, jim na jejich každoročně .obecní neb rathauzní šenk Vinný jistého privilegium a nadání příkladem předešlých vrchností jejich udělili; kdež považujíce my veliké, v pominulých nepokojích a vojenských roztržitostech na touže Rakvickou obec dokvačené ruiny a zpustlosti, a o to opravdově pečujíce, aby jako jiné k hrabství tomuto příslušející, tak i tato dědina Rakvice z takové zpustlosti zase povstati a k svému zvelebení přijíti mohla, tehdy takové týchž poddaných našich a obce již psané dědiny Rakvické poddané a unížené žádosti jakožto slušné při sobě jsme místa dali a proto také jim purgmistru, rychtáři a starším i celé obci nadepsané dědiny Rakvic i budoucím dědicům a potomkům jejich, od sebe i erbův i potomkův našich budoucích dědiny Rakvic držitelův tu milost činíme a jich při nadepsaném vinném šenku jejich, na kterýž jsou sobě od pánů předků našich, předešlých vrchností jejich, jistá privilegia a obdarování dané měli, docela a beze všeho umenšení pozůstavujeme. Také že oni i potomci jejich každoročně v též Rakvické obci šenk vinný obecní, buďto v rathauze aneb též i v jiném domě k obecnímu dobrému míti a stále držeti a na týž šenk buďto své víno obecní aneb též sousedské domácí autěžky dávati, aneb sice odkud by se jim koliv líbilo, vína na něj svobodně kupovati a přivážeti moc míti budou a mají bez všeliké naší i erbův a potomkův našich budoucích dědiny Rakvic držitelův odpornosti a překážky, nyní i na časy budoucí a věčné; avšak s tím při tom znamenitým opatřením, že jakož ta obec Rakvická podle úkazu a patrného znění starobylého urbarium k hrabství Hodonínskému patřícího, k ruce dědičných vrchností jejich každoročně vína, kterážby se jim na šenk a k zpeněžení dala, v té ceně a v těch penězích, jakožby od vrchnosti jejich je šenkovati nařízeno bylo, šest beček desítivěderných v též dědině Rakvicích vyšenkovati a zpeněžiti povinna jest, tak také táž Rakvická obec, nyní i na budoucí věčné časy, vrchnostem svým dědičným, každoročním vyšenkováním a zpeněžením takových šest beček vína opovázaná býti má a se dokonale opovažuje, Čehož všeho pro tím jistší důvěření a podstatu a upevnění my z počátku psaní manželé list tento náš svrchupsanému ouřadu a celé obci dědiny Rakvic, poddaným našim od sebe dávajíce, k němu jsme pečeti naše vlastní vědomě přitisknouti a přivěsiti dali a v něm se též rukama našima vlastníma zde níže podepsali. Jehož jest datum na hrabství Hodoníně dne 30. měsíce máje léta Páně tisícího šestištého padesátého prvního.

Zdroj: František Nosek, Listinář Selského archivu, ročník 1905, č.2, s.CCXI-CCXII

Extrakt urbáře od města Hodonína pro obec Rakvice (1654)

Extrakt od nás purgmistra a rady města Hodonína s milostivým J. hr. M., vrchnosti naší milostivé povolením z hlavního starodávného na celé panství Hodonské se vztahujícího Urbarium strany jistých k dědině Rakvicím patřících případností a vlastenství, učiněný, totiž: Ves Rakvice; z lesu slově Podox obec platu dává na časy budoucně a věčné, o sv. Jiří 2 fl. mor., e sv. Václavu 2 zl. mor., nynější i budoucí pán J. M. nemá moci žádné jim v nějž sáhati. Ta dědina Rakvice mají čtyry pastviska k obci od starodávna náležející, jedno slově Trotvic, druhé Mitterwiesl, třetí na Kozy, čtvrté Hozywinkl, mezi rybníkem jejich, těch bez překážky jak předešlých JM. pánů, tak nynějších i budoucích užívati svobodu, jak se jím chtíti bude, mají. Při té dědině jest rybník jeden, kteréhož obec k dobrému obecnímu bez překážky panské užívá, podle obdarování jejich. Též mají louku, kteréž k obci užívají bez překážky pána svého. Obec Rakvická povinna každého roku šest beček vína vyšenkovat v slušných penězích, pokládá se užitku 1 zl. mor. A že tento extrakt v nadepsaných všech rozdílných punktech se svým pravým urbariem orginálem bez všeliké újmy i přídavku slovo od slova se srovnává, toho my nadepsaný purgmistr a rada města Hodonína pečetí naší větší městskou tuto níže přitisknutou dotvrzujem. Actum v městě Hodoníně dne 24. máje anno 1654

Zdroj: František Nosek, Listinář Selského archivu, ročník 1905, č.2, s.CCXII-CCXIII

Frydrich z Oppersdorfu potvrzuje Rakvicím listy předešlých pánů (1656)

Já Frydrich sv. římské říše hrabě z Oppersdorfu, svobodný pán z Dubu a z Frydštejna, na hradě Bouzově a na Hodoníně, JCM. rada, nejvyšší lieutenant a soudce zemský markrabství moravského, známo činím listem tímto vůbec přede všemi a zvláště tu, kdežto bý toho koliv a kdykoliv potřeba ukázati mohla, kterak předstoupivše přede mne opatrní rychtář, purgmistr a konšelé i na místě vší obce dědiny Rakvic, poddaní moji věrní milí, ukázali jsou mně předně list jeden od vzácné paměti urozeného pána, pana Viléma z Pernštejna a na Helfenstejně, nejvyššího hofmistra království českého, jím na odumrf śub dáto v Krumlově v pondělí po neděli postní reminiscere léta Páně 1487. daný, na pergamene psaný; též Confirmati od urozeného pána, pana Jindřicha z Lipého, nejvyššího maršálka království českého, jim na týž odoumrtní list sub dato na Krumlově v pondělí před sv. Marií Majdalenou léta 1497. danou, na pergamene psanou, jako také i druhou Confirmati od urozeného pána, pana Čeňka z Lipého a na Hodoníně, kterouž jest jim jak toho výš dotčeného odoumrtí listu a na něj vzešlé Confirmati, tak též i druhého listu jim od urozeného pána, pana Jana z Lipého, nejvyššího maršálka království českého, na rybník jejich obecní pod rybníkem Trkmanským ležící, daného na Hodoníně ve středu po památce slavného z mrtvých vzkříšení Krista Pána léta 1560. též na pergamene psanou poznovu potvrdil; k tomu také i pořádný extrakt ze starodávného urbarium panství tohoto Hodonínského učiněný a na les jejich slově Podox, též na pastviska jejich obecní, jako i na výš dotčený rybník jejich s loukou obecní a šenkování vina k ruce vrchností jejich, se vztahující a jim v r. 1654. pod pečetí města Hodonína vydaný, mně přednesli, jakož to vše ti již dotčení listové i na ně vzešlé Confirmati v sobě siřeji a ouplně zavírají; žádajíce mne při tom tiž Rakvičtí lidé pokorně a poníženě, abych jim tu milost učinil a jim takových listův a Confirmati jejich od sebe i erbův a potomkův mých potvrdil. Kdež považujíce já jejich poslušné i poddané ke mně i nejmilejší paní mé vždyckny dokazované věrnosti, jako také i jejich velké, v předšlých nepokojných letech od Turka pohana pocítěné ruiny a zkázy, a prostředkujíce to, jakž by zase táž Rakvická obec k svému zdělání a rozmnožení přijíti a tak i dědicům a potomkům našim téže dědiny Rakvické držitelům všeliké povinnosti s tím hojnějším užitkem vykonávati a vybývati mohla, takové jejich ponížené žádosti, jakožto slušné, nikterak jsem oslyšeti nechtěl, nýbrž takové svrchu dotčené listy a starožitná obdarování i confirmati jejich i s výše dotčeným urbárním authentickým extraktem do tohoto listu mého vepsati jsem dal; kteřížto jeden po druhém znějí v jazyku německém i českém slovo od slova jakž následuje, totiž:

Zde list pokračoval opisy již uvedených listů:

  • Viléma z Pernštejna potvrzuje Rakvicím odúmrť (1487)
  • Jindřich z Lipé potvrzuje Rakvicím předešlý list na odúmrť (1497)
  • Čeněk z Lipé potvrzuje Rakvicím předešlé listy a vymezuje odúmrť (1560)
  • Extrakt urbáře od města Hodonína pro obec Rakvice (1654)

List pak dále pokračuje…

A protož Já i s erby a potomky mými, též jménem a na místě nejmilejší paní mé, takových všech privilegiálních listův i confirmati jejich jakož i vlastenství lesu, rybníka, pastviska a louky ve výš dotčeném urbarium panství tohoto Hodonského zřetedlně obsažených k dědině Rakvicím patřících, též i každoročního šenkování vína k ruce vrchnostem jejich povinného, jim častopsaným lidem Rakvickým a celé obci i potomkům jejich listem tímto mým ve všech punktech, clausulích, docela a dokonale beze všeho umenšení potvrzuji, slibujíce od sebe i erbův i potomkův našich též dědiny Rakvic pánův, jim lidem Rakvickým a obci i erbům a potomkům jejich v tom všem, což se svrchu píše, nižádné překážky nečiniti a jim v nic toho nižádným spůsobem nešáhati, nýbrž jich a obec jejich při té vší nadepsané svobodě a vlastenství jejich dokonale, zachovati na časy budoucí a věčné. — Čehož všeho pro tím lepší podstatu a upevnění ke Confirmati této mé pečeť mou vlastní vědomě přitisknouti a přivěsiti davši, v ní jsem se též rukou vlastní podepsati neopomenul; jíž jest datum na Hodoníně dne 25. máje léta Páně tisícího šestistého padesátého šestého. Fridrich hr. z Oppersdorfu m. p.

Zdroj: František Nosek, Listinář Selského archivu, ročník 1905, č.2, s.CCXIII-CCXIV

listiny.txt · Poslední úprava: 2016/12/14 19:45 autor: jakubcabal

„Muži nedovedou ocenit vlastní ženy. To přenechávají druhým.“ Oscar Wilde