Přelom 19. a 20. století přinesl mimo jiné významnou emigraci obyvatel z českých zemí do USA. Hlavními důvody byly ekonomické potíže, přelidnění venkova a nedostatek půdy pro drobné zemědělce. Mnozí také odcházeli kvůli politickému útlaku v rámci Rakousko-Uherska. Tato vlna emigrace se nevyhnula ani obci Rakvice, a tak v roce 1913 odjela skupina Rakvičanů do USA…

Na začátku roku 1913 se skupina asi sedmi obyvatel Rakvic vydala na cestu do USA. Nejprve se museli dopravit do jednoho z německých přístavů, konkrétně do Brém. Odtud pokračovali lodí do Spojených států amerických, přičemž jejich cílovým přístavem bylo pobřežní město Galveston v Texasu.

Seznam části pasažérů (včetně 7 Rakvičanů) na lodi plující v roce 1913 z Brém do Texasu.
Seznam části pasažérů (včetně 7 Rakvičanů) na lodi plující v roce 1913 z Brém do Texasu.

Podle seznamu pasažérů byla na palubě této lodi spousta lidí různých národností. Z Rakvic zde byli tito občané:

  • Václav Polášek (asi *1887)
  • Matěj Krůza (*1876)
  • Jan Procházka (*1881)
  • Jiří Malinka (*1884)
  • Karel Cvrček (*1888)
  • Jan Suchánek (*1887)
  • Josef Švásta (*1895)

Ze seznamu pasažérů se také dozvídáme, že Polášek a Krůza směřovali do texaského města Bessmay, které vzniklo kolem roku 1900 jako dřevařské centrum na trase železnice. Ostatní pasažéři z Rakvic mířili do Kalifornie, zejména do měst San Francisco a Eureka. I zde v té době vrcholila éra dřevařského průmyslu, který využíval bohatství místních lesů s majestátními sekvojovými stromy. Někteří z těchto emigrantů v Kalifornii zůstali a zapustili nové kořeny, zatímco jiní se časem vrátili zpět do rodného kraje.

Osudy Jiřího Malinky

Jiří Malinka se narodil 13. dubna 1884 v Rakvicích v rodině Františka Malinky a Terezie, rozené Konečné. Téměř všichni jeho sourozenci zemřeli v dětství a v roce 1905 se jeho bratr František (stolař, č. 284) oběsil. Možná i tyto neradostné osudy Jiřího motivovaly k odchodu do USA.

Jiří Malinka zůstal v USA natrvalo a začal používat „anglické" jméno George Frank Malinka. Podle dohledaných záznamů zůstal svobodný a zemřel 25. dubna 1952 ve věku 68 let v okrese Humboldt v Kalifornii.

Osudy Jana Procházky

Jan Procházka se narodil 2. června 1881 v Rakvicích jako nemanželský syn Marie Procházkové. Matka mu zemřela v osmi letech.

Jan Procházka se dne 3. února 1906 oženil s Marií Šelleovou (1884–1957). Z tohoto manželství se narodila jedna dcera Antonie, která ve dvou měsících věku zemřela na psotník. Krátce poté Marie zcela oslepla a nikdo nevěděl proč. Nepomohla jí ani oční klinika v Brně, ani klinika ve Vídni.

Její manžel Jan Procházka pracoval jako dělník v cukrovaru, ale potřeboval více peněz. Proto nakonec v roce 1913 odjel do USA. Sliboval, že bude manželce posílat peníze, ale po nějaké době ji nechal na starost stárnoucím rodičům.

Asi v lednu 1914 napsal Jan Procházka svému švagrovi Janovi Šellovi (1878–1960, můj prapraděda) a přemlouval ho, aby také odjel do USA. Tento dopis se zachoval dodnes, takže si jej nyní můžete přečíst v originále:

Rukopisný dopis Jana Procházky z USA, strana 1.
Dopis Jana Procházky z USA adresovaný švagrovi – strana 1.
Rukopisný dopis Jana Procházky z USA, strana 2.
Dopis Jana Procházky z USA adresovaný švagrovi – strana 2.
Rukopisný dopis Jana Procházky z USA, strana 3.
Dopis Jana Procházky z USA adresovaný švagrovi – strana 3.
Rukopisný dopis Jana Procházky z USA, strana 4.
Dopis Jana Procházky z USA adresovaný švagrovi – strana 4.

Co bylo dál?

O dalším osudu Jana Procházky není nic s jistotou známo. Dopisy z USA přicházely až do roku 1923 a pak se po něm zcela ztratila stopa. Rodinná legenda praví, že nakonec dožil někde v prériích s indiánkou. Jeho příběh tak zůstává neuzavřený.

Osudy mnoha emigrantů z Rakvic i jiných obcí se často ztratily v mlze času. Někteří se vrátili zpět domů, jiní zcela přerušili kontakty se starou vlastí a založili nové rodiny v Americe.

Znáte podobné příběhy ze své rodiny? Máte předka, který odešel do světa a jeho osud zůstal neznámý? Podělte se o něj v komentářích nebo mi napište.

Původní verze článku vyšla v Rakvickém zpravodaji (prosinec 2024) na straně 34.


Použité zdroje:


Líbil se ti tento text a chceš mě podpořit? Kup mi Kofolu! Díky.