Přelom 19. a 20. století přinesl mimo jiné významnou emigraci obyvatel z českých zemí do USA. Hlavními důvody byly ekonomické potíže, přelidnění venkova a nedostatek půdy pro drobné zemědělce. Mnozí také odcházeli kvůli politickému útlaku v rámci Rakousko-Uherska. Tato vlna emigrace se nevyhnula ani obci Rakvice, a tak v roce 1913 odjela skupina Rakvičanů do USA…

Na začátku roku 1913 se skupina asi sedmi obyvatel Rakvic vydala na cestu do USA. Nejprve se museli dopravit do jednoho z německých přístavů, konkrétně do Brém. Odtud pokračovali lodí do Spojených států amerických, přičemž jejich cílovým přístavem bylo pobřežní město Galveston v Texasu.

Co je v mém batohu, možná dnes nikoho nezajímá, ale dřív byly takové blogové příspěvky populární. Dnes je venku hrozné vedro a nikam se nechystám, takže je ideální chvíle si prohrabat batoh a podívat se, co všechno v něm nosím.

Nejprve se ovšem podíváme na samotný batoh. Za posledních 15 let jich vystřídal několik a ten současný je rozhodně nejlepší. Konkrétně jde o turistický batoh NH 500 Escape 23 l značky Quechua z Decathlonu. Má 3 přihrádky (z toho jednu na notebook), 14 kapes a vejde se do něj opravdu hodně. Nosím ho téměř každý všední den již několik let a zatím skvěle drží.

Právě dnes uplynulo 90 let od tragédie na Dyji u Nových Mlýnů. Toho dne se školáci z mé rodné vsi Rakvice vydali na školní výlet na Pálavu. Kolem půl sedmé ráno vyrazilo na cestu celkem 109 žáků, většina z nich chodila do 4. nebo 5. třídy. Vezli se na 8 koňských povozech a těšili se z výletu. Po asi 7 km dlouhé cestě museli u vesnice Nové Mlýny překonat řeku Dyji.

Tehdy zde ještě nebyl most, ale pouze převozník s pramicí. Řeka byla toho dne velmi rozvodněná po předchozích deštích. První dva vozy přejeli řeku v pořádku. Když se přes řeku vydal třetí vůz, pramice se v polovině řeky začala potápět a vůz plný dětí i s koňmi skončil ve vodě. V rozbouřené vodě během několika minut za strašlivého zděšení a nářku utonulo 31 dětí a jeden kočí, který ještě stihl zachránit několik dětí, než sám zůstal pod hladinou.

Už delší dobu jsem chtěl snížit závislost na cloudových službách (Google Photos, Google Disk a další) a přesunout svá data zpět pod vlastní střechu. Loni jsem na starém mini PC (GIGABYTE GB-BLCE-4105, Intel Celeron J4105) začal experimentovat se selfhostingem a současně objevil skvělé open-source aplikace, které dokázaly splnit můj původní cíl.

Mini PC bylo skvělé na experimenty, dokonce jsem si do něj dokoupil 2TB M.2 NVMe disk, ale pro opravdové nasazení vlastních služeb pro celou rodinu to chtělo něco lepšího, a tak jsem se letos pustil do stavby vlastního NAS serveru.

Výběr hardware pro NAS

Mohl jsem si koupit už hotový NAS server, ale to by nebyla zábava a navíc by to vyšlo draze. Já chtěl jít vlastní cestou a alespoň zčásti využít/recyklovat starší HW. Začal jsem tedy na bazarech hledat vhodný základ (Mini ITX, rozumné CPU, M.2 slot a alespoň čtyři SATA konektory).

Nedávno jsem potřeboval přestěhovat stolní PC na nové místo, kde by bylo nešikovné táhnout síťový kabel. Tento stolní počítač starý přibližně 10 let bohužel nemá vestavěný Wi-Fi modul. Rozhodl jsem se tedy pořídit nový Wi-Fi adaptér do USB, což se může časem hodit i jinde.

Původně jsem si myslel, že stačí vybrat něco levného, co umí alespoň Wi-Fi 5. Při zkoumání dostupných Wi-Fi adaptérů jsem bohužel zjistil, že jejich kompatibilita s Linuxem je tragická. Ukázalo se, že většina z nich obsahuje čip od firmy Realtek, který není zrovna vzorným přispěvatelem ovladačů do kernelu.

Na GitHubu jsem k tomu našel stránku od morrownr s přehledem doporučených USB Wi-Fi adaptérů pro Linux a seznam čipů, které mají ovladač v kernelu. Bohužel odkazovaná stránka pokrývá jiné světové trhy a dostupnost doporučovaných adaptérů byla v ČR bídná.